O svém těle obvykle nemusíte vůbec přemýšlet. Víte, kde máte ruce a nohy, poznáváte svůj odraz v zrcadle a instinktivně cítíte, že vaše tělo patří vám. Co se ale stane, když toto známé spojení najednou zmizí?
Někteří lidé zažívají okamžiky, kdy se jim vlastní tělo jeví jako cizí, vzdálené nebo dokonce zcela neznámé. Mohou se podívat na svou ruku a mít pocit, jako by jim nepatřila, nebo pociťovat znepokojivý pocit, že se na sebe dívají z vnějšku svého vlastního těla. Tyto zážitky se mohou vyskytovat v rámci depersonalizace a dalších disociativních poruch.
Když se vám vlastní tělo zdá neznámé
Náš pocit, že jsme sami sebou, se může jevit jako automatický, ve skutečnosti se však jedná o složitý proces. Mozek neustále kombinuje informace z očí, kůže, svalů, emocí a dalších smyslů, aby vytvořil ucelený obraz toho, kým jsme a kde se v našem těle nacházíme. Je-li tento proces narušen, může člověk pociťovat hluboký pocit odcizení. Jeho tělo se mu může najednou jevit jako neskutečné nebo neznámé, i když logicky ví, že je jeho vlastní.
To se liší od ztráty citlivosti nebo pohyblivosti způsobené neurologickým onemocněním, jako je například cévní mozková příhoda. U disociativních poruch nemusí být příčinou nutně poškození nervů či svalů. Zdá se spíše, že je ovlivněn způsob, jakým mozek zpracovává fyzické vjemy a propojuje je s emocemi a sebeuvědoměním.
Když strach jakoby paralyzuje tělo
Extrémní stres a strach mohou vyvolat překvapivě silné fyzické reakce. V některých případech může mít člověk náhle potíže s pohybem, mluvením nebo artikulací slov. K tomuto typu reakce může dojít při disociativním stuporu, stavu, v němž může dojít k výraznému omezení pohybu a schopnosti reagovat. Další příznaky se mohou týkat smyslů. Člověk může dočasně pociťovat potíže se zrakem, sluchem nebo schopností vnímat dotek. U některých lidí se také objevují neobvyklé pohyby nebo svalové křeče, které mohou připomínat epileptický záchvat. Tyto příznaky mohou být pochopitelně děsivé. Zkušenost s tělem, které se najednou zdá, že přestalo normálně reagovat, může člověka zmást a vyvolat v něm obavy z toho, co se děje.
Nereálný pocit se nemusí týkat pouze těla
Depersonalizace nemusí nutně ovlivňovat pouze fyzické vjemy. Někteří lidé také pociťují pocit odtažitosti od své vlastní osobnosti, myšlenek nebo emocí. Svět kolem nich se může jevit jako podivně neskutečný nebo snový. Tento jev se nazývá derealizace, zatímco depersonalizace se konkrétněji týká pocitu odcizení od sebe sama nebo od vlastního těla. Tyto dva jevy se mohou vyskytovat současně.
Tyto příznaky se mohou objevit společně s úzkostí, depresí nebo záchvaty paniky. Mohou být také spojeny s traumatickými zážitky. V některých situacích mohou i jinak zdraví lidé zažít krátké epizody pocitu odcizení od sebe samých, zejména v obdobích intenzivního psychického stresu.
Co způsobuje disociativní prožitky?
Přesné mechanismy, které stojí za disociativními poruchami, dosud nejsou zcela objasněny. Vědci se domnívají, že důležitou roli hraje způsob, jakým mozek propojuje tělesné signály, emoce a náš pocit vlastní identity. Jedním z faktorů může být závažné nebo opakované trauma. Lidé, kteří v dětství prožili závažné traumatické události, mohou být v pozdějším životě náchylnější k disociativním příznakům. Výzkum se zabývá i dalšími možnými souvislostmi. Například přehled z roku 2026 zkoumal vztah mezi depersonalizací a vestibulárními problémy týkajícími se vnitřního ucha, které hraje důležitou roli v rovnováze a prostorové orientaci. Je důležité si uvědomit, že prožití epizody depersonalizace automaticky neznamená, že daná osoba trpí závažnou psychiatrickou poruchou. Podobné pocity se mohou dočasně objevit i u jinak zdravých lidí.
Kdy byste měli vyhledat odbornou pomoc?
Příležitostný krátký pocit odcizení nemusí nutně vyžadovat léčbu. Pokud se však tyto prožitky opakují, trvají dlouhou dobu, způsobují značné utrpení nebo začínají narušovat každodenní život, je vhodné poradit se s lékařem nebo odborníkem na duševní zdraví. Léčba se obvykle zaměřuje na psychoterapii a zvládání základní úzkosti či jiných psychických potíží. Před stanovením diagnózy mohou lékaři také potřebovat vyloučit fyzické a neurologické příčiny neobvyklých příznaků. Už samotné pochopení toho, co se děje, může být uklidňující. Pocit odtržení od vlastního těla může být hluboce znepokojující, jedná se však o uznávaný psychologický jev, nikoli o něco, z čeho se člověk prostě musí „probrat“.
Může technologie změnit způsob, jakým vnímáme své tělo?
Zajímavé je, že medicína také pozitivním způsobem zkoumá neobvyklý vztah mezi mozkem a naším vnímáním těla. Virtuální realita se například zkoumá jako rehabilitační nástroj pro lidi zotavující se po cévních mozkových příhodách nebo trpící bolestí fantomových končetin. Tím, že pacientům umožní vidět virtuální zobrazení části těla a interagovat s ním, doufají výzkumníci, že ovlivní vnímání pohybu a tělesné přítomnosti v mozku.
Jiné výzkumy se zabývají látkami, jako je ketamin, které mohou dočasně vyvolávat disociativní prožitky. Jeho účinky se zkoumají v souvislosti s možnou léčbou stavů, jako jsou deprese a úzkost. Vztah mezi mozkem, emocemi a naším vnímáním sebe sama zdaleka není ještě plně pochopen. To, co se z vnitřního pohledu může jevit jako podivný zážitek, nám ve skutečnosti připomíná, jak složitý lidský mozek ve skutečnosti je.
ZDROJ: https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-kdyz-telo-zapomene-ze-je-vase-podivna-porucha-pri-ktere-lide-neovladaji-vlastni-koncetiny-ani-hlas-105110
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Kağan Karatay: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/cernobily-ruce-zena-mlady-26604269/
